Jan Neruda [1834 - 1891]

Jan Neruda

Spisovatel
Datum narození: 09.07. 1834  Praha
Datum úmrtí:  22.08.1891 Praha



   

Životopis:

Český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik Jan Neruda se řadí k významným osobnostem české literatury. Narodil se 9.7.1834 na Malé Straně v chudé rodině v ulici Ostruhová (dnes Nerudova), v domku U Dvou slunců, prožil celý život. Jeho otec, vojenský vysloužilec z napoleonských válek, pracoval jako kantýnský v kasárnách a později prodával v trafice. Matka byla posluhovačkou.

Neruda od roku 1845 studoval na malostranském gymnasiu a od r. 1850 na Akademickém gymnasiu. Po maturitě se neúspěšně pokoušel, na nátlak otce, studovat práva. Prošel několika úřednickými zaměstnáními, v nichž nebyl spokojen a proto zkusil, tentokrát z vlastní vůle, studovat filosofii, toto studium, ale také nedokončil.

Začal se věnovat novinařině a literatuře. Přivydělával si ve vojenské účtárně, jako profesor na výpomoc. Byl výborným tanečníkem, žádný ples se bez něho neobešel.

V Nerudově tvorbě je patrná určitá skepse a ironie. Za těmi se skrývá jeho osobní trápení . ve svých dílech se snaží odkrýt špatné poměry své doby, lidskou bídu a ztrátu iluzí. Zkoušel psát také divadelní hry. Sebekriticky ale uznal, že k tomu nemá velké vlohy a k dramatické tvorbě se už nevrátil. Zastával pouze funkci divadelního kritika a referenta. Odmítl nabídku na uvedení některé jeho hry v Národním divadle.

Rok 1860 připoutal Nerudu k novinám, u kterých zůstal až do smrti. Psal o společenských a kulturních novinkách. Rozdával čtenářům humor, nabádá je všímat si i nepatrných jevů a věcí v životě. Do konce života žil Neruda jen se svými novinami u své matky na Malé Straně. V roce 1860 pracoval v redakci deníku Čas a poté v deníku Hlas. Také působil v Národních listech. Přechodně redigoval časopisy Květy a Lumír.

Po smrti své matky navštěvoval Neruda své přátele v kavárně. Pro zpestření života cestoval. Navštívil Německo, Francii, Itálii a Egypt. Během svého života prožil velkou lásku s Terezií Macháčkovou, která však skončila tragicky. Se svou další láskou Aničkou Tichou se rozejde. Rezignuje, když uzná, že Anička je o polovinu mladší a nemůže jí vyhovovat. Neruda žil celý život bez trvalé lásky.

Jan Neruda se celý život cítil zneuznán a od toho se odvíjel jeho často až záporný vztah k lidem. Měl problémy s alkoholem. Většinu života prožil v nouzi. Byl pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze. Měl být jako první pohřben na pražském Slavíně, ale na jeho vlastní přání je pohřben pod širým nebem.

Zemřel 22.8.1891 v Praze ve svém bytě na Malé Straně.

Dílo Jana Nerudy:

Hřbitovní kvítí (1857) – velmi pesimistická. Neruda zde vyjadřuje zklamání z tehdejšího života, kritizuje morálku. Objevuje se tu i sociální otázka, zabývá se chudobou. Nedůvěřuje lásce ani lidem. Cítí se velmi osamělý, roztrpčený. Tato sbírka je určitým protestem proti pokoře. Smutek je tu doplňován pocitem vzpoury proti pokoře.

Knihy veršů (1867) – obsahují verše z let 1857–1867, plus výbor ze sbírky Hřbitovní kvítí.
Dílo je rozděleno na tři části:

• 1. Kniha veršů výpravných (básně se sociální tematikou – Před fortnou milosrdných, Dědova mísa)
• 2. Kniha veršů lyrických a smíšených (intimní lyrické básně, věnováno Otci, Matičce – láska k rodičům  a    Anně (Holinové)  - láska milenecká)
• 3. Kniha veršů časových a příležitostných (politická a vlastenecká poezie – pesimismus z Bachova absolutismu)

Neruda zde umírňuje svůj pesimismus, nachází smysl svého života – v práci a obětování se celému národu. Projevuje zde lásku k rodičům a lidem vůbec. Tato sbírka je podstatně čtivější než sbírky ostatní, básně jsou kvalitní. I zde však nalézáme jeho chmurné sociální balady.


Písně kosmické (1878) – v této básnické sbírce Neruda opět objevuje smysl svého života, snaží se být optimistou, reaguje na rozvoj vědy a techniky. Oslavuje kosmická tělesa a lidskou touhu po poznání. Objevuje se tu materialistické chápání světa, polidšťuje vesmír. Vlastenecké verše spojuje s vesmírnými tělesy. Toto dílo vyjadřuje pocity všech májovců.

Balady a romance (1878–1883) – Neruda zde zaměňuje balady s romancemi takže mnohdy vyznívají opačně.
V baladách často zpracovává národní tematikou náměty z Bible, nebo starých legend, objevuje se téma vztahů mezi matkou a synem.

•  Romance štědrovečerní – historické příběhy
•  Balada pašijová – historické příběhy
•  Balada česká
•  Balada o Palečkovi
•  Romance o Karlu IV. – přirovnává českou povahu k vínu
•  Romance italská
•  Balada o duši K. H. Borovského – líčí pouť tří duší do ráje, první dvě jsou zbožné, jsou vpuštěny ihned dovnitř. Třetí je hříšná – do ráje je vpuštěna za modlitbu k Janu Nepomuckému

Prosté motivy (1883) – jedná se o Nerudův intimní deník. Zde se u Nerudy objevuje přírodní tematika. Život člověka přirovnává ke koloběhu ročních období. Jaro = mládí, léto = dospělost, podzim = stáří, zima = smrt. Tato období i popisuje.

Zpěvy páteční (1896) – vrchol Nerudovy tvorby, tato básnická sbírka vyšla až po jeho smrti, k vydání ji připravil Jaroslav Vrchlický. Život národa je srovnáván s Velkým pátkem, projevuje víru, že přijde vzkříšení. Vyslovuje se zde k velké lásce k národu a přemýšlí nad naší historií – obrací se k husitství.

• V zemi kalichu
• Anděl strážný
• Ecce homo (Ejhle, člověk) – vyzývá k boji proti rozdělení národů
• Láska – vyjadřuje víru v budoucnost Čech.

Próza

Arabesky 1864, – jeho první prozaická kniha. Jedná se o povídky a obrázky z pražského života koncem 50. a počátkem 60. let 19. století, přičemž většina postav jsou lidé pohybující se na okraji společnosti.
Různí lidé – studie a obrázky povah a osudů lidí, jež potkal v cizině.
Trhani – román o dělnících na železnici.
Pražské obrázky – zachycují život chudých.
Pařížské obrázky (později přejmenované na Menší cesty)
Povídky malostranské (1878) – jsou považovány za Nerudovo vrcholné prozaické dílo. Vytvořil zde obraz pražské Malé Strany v době před rokem 1848 na základě svých vlastních vzpomínek. Zobrazuje zde typické postavy českého měšťanstva. S humorem líčí jejich vlastnosti, kritizuje místní život.

Používá formu novelisticky uceleného příběhu, jindy se jeho vyprávění skládá z řady drobných záběrů všedního života. Hrdinové jsou přesně charakterizováni, každý z nich má jiný projev. Neruda uměl skvěle typizovat. Místo slova povídka používá slovo arabeska, nebo črta (tzn. něco mezi fejetonem a povídkou).

• Přivedla žebráka na mizinu
• Hastrman
• Doktor Kazisvět
• Svatováclavská mše
• O měkkém srdci paní Rusky
• U Tří lilií
• Pan Ryšánek a pan Schlegl
• Psáno o letošních dušičkách
• Večerní šplechty
• Týden v tichém domě
• Figurky
• Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
• Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849 o půl jedné s polednem Rakousko nebylo rozbořeno

Divadelní hry

Jeho divadelní pokusy nejsou příliš kvalitní a nebyly úspěšné.

• Ženich z hladu
• Prodaná láska
• Francesca di Rimini - tragedie, námět od Danteho.

Fejetony

• Jeho fejetony byly sebrány do knížek:
• Žerty dravé a hravé
• 1. máj 1890
• Kam s ním
• Studie krátké a kratší
• Menší cesty
• Obrazy z ciziny

Novinařina

Jako žurnalista napsal:

• Obrazy ze života
• Rodinná kronika

Zajímavostí jeho díla je, že si roku 1863 přivezl z Paříže knihu J. Verna Pět neděl v balóně, kterou považoval za kuriozitu, a proto ji pod pseudonymem J. Drn přeložil, kniha vyšla v edici Levné knižnice, vydala Matice lidu (ročník VIII č. 3; 1874).

Studie

Pro strach židovský - antisemitské pojednání z roku 1869, v němž útočí především na „židovský“ vztah k penězům. Toto bylo dílo později využíváno antisemity k diskriminační propagandě.

Zhudebněné dílo

Radůza na svém albu V salonu barokních dam (2007) zhudebnila Nerudovu Píseň kosmickou (zpěv XXX. Variace II.).