Blechy v kožichu

Druhá autorčina knížka - tu první věnovala svému dětství a mládí, dětství za první republiky, mládí za Slovenského štátu. Nebylo to snadné, protože je Židovka.

Po válce, kdy ostatní prožívají radost ze svobody, mimoděk počítá své ztráty – z rozvětvené rodiny zůstali naživu čtyři lidé. Ale život jde dál, ona se stěhuje do Prahy. Tady ji očekává první velké zklamání, tady ale prožívá i radostné události. Má děti, potkává nové přítelkyně, začíná profesní kariéru učitelky hudby. Ale je to, jak to bylo dřív, po radostech nadcházejí strázně – přichází rok 1948 a po něm první akce – 70 000 do výroby. A její manžel je mezi těmi postiženými… Nastává uvolnění s blížícím se rokem 1968 – ale po něm opět pád. Emigrují děti, syn je při jednom návratu zatčen a uvězněn. Až s rokem 1989 se objevuje naděje, i když pro ni se už zdá být po dvanácté. Je stará, manžel umírá – ale nikdy není pozdě. Což nejlíp dosvědčují dvě knihy, které napsala. Je jí šestaosmdesát a naučila se dobře zacházet s počítačem.

Štítky: Státy, kultury, národy, Vzpomínky, Autobiografické vzpomínky, Československo, Československo - společnost a politika, Autobiografie, Komunistický režim, Židovské ženy, Komunistický režim - československo, Židovské ženy - slovensko, 1945-1990

MOJE KNIHOVNY