Putinofobie

Dnes je čím dále zřejmější, že krize, v níž se Západ zmítá, se nepodobá ničemu dosud poznanému. Je to krize hodnot a demokracie, ekonomická a finanční, krize životního prostředí a krize politická nemající obdoby. Všechna východiska se hroutí, vůdcovství USA už není nezpochybnitelné. A když se moc cítí být slabou, hledá nepřítele, na kterého by mohla ukázat prstem. Někoho, na koho by mohla svalit zodpovědnost a vinu, někoho, z něhož by bylo možné mít strach. Všechno, jen nepřiznat pravdu. A tou je podle autora skutečnost, že zdroje se nenávratně vyčerpávají a systém se řítí zvýšenou rychlostí ke kolapsu. Tím nepřítelem je Rusko. Bylo jím v minulosti a dnes se ta posedlost vrací v aktualizované podobě. Rusko a jeho silný muž Vladimír Putin jsou opět „nepřítelem číslo 1“. S oprášenými hesly studené války zde máme opět impérium zla a Putin je strašidlo předložené ke konzumaci masám, vhodně vykreslený jako psychopatický tyran odpovědný za masakry, anebo cynický osnovatel imperialistických pletich. Válka na Ukrajině, ekonomické sankce, dokonce negace ruské role při porážce nacismu, to vše jde tímto směrem. Ale je tomu skutečně tak? Nebo „putinofobie“ šířená mnoha médii je pouze zrcadlo, ve kterém Západ odráží vlastní nedostatky a obtíže? Věci se mění. Rozhodná intervence Ruska proti teroristům ISIS, akce demaskování dvojí hry Turecka a Saudské Arábie přivedla ke zkoprnění západní diplomacii a uvrhla do paniky rusofobní propagandu. Pomalu se začíná tušit jiná pravda: Putinovo Rusko – jako Fenix – povstalo z popela a může se stát jedinou velmocí schopnou odklonit vlak řítící se do katastrofy.

MOJE KNIHOVNY