Alamut - Obželova fanatismu a rafinovaného zneužívání moci

Román prorazil do světa až v osmdesátých letech a stal se nejpřekládanějším slovinským románem vůbec, neboť jeho téma - zneužití mechanismů moci - je bohužel i v 21. století platné a zřejmě nadčasové. Bývá často vnímán v politické rovině v souvislosti s událostmi kolem Usámy bin Ládina, to však není jediným důvodem úspěchu textu: výrazně se o něj zasloužila také jeho čtivost a mnohovrstevnatost, je psán moderně s hlubokým cítěním psychologie postav.

Vladimir Bartol vykreslil strašlivý portrét Starce z hory. Perského Caliguly, Lucifera džihádu. A metody, které popisuje, jsou doslova takové, jaké používá i současný fundamentalismus.

"Fedaj je připraven se slepě obětovat. Pokud při vykonávání nějakého úkolu zemře, stane se mučedníkem," říká Sabbáh. Jeho doktrína praví: "Nic není skutečné, vše je dovolené." Jeho tajemství je strach jedněch, nesmírné šílenství druhých. Jeho politika: blafování, mystifikace, lest. Jeho zbraně: ďábelská inteligence, která pramení z detailníznalosti lidských slabostí. Jeho sen: budit strach v jakýchkoli cizích vládcích. Jeho síla: odcizení lidí, neboť čím nižší je vědomí skupiny, tím větší je její zápal. Mládenci, kteří touží bojovat pod bílým praporem Hasan-e Sabbáha, musí doslova milovat smrt.

Je Alamut orientální pohádka? Zábava? Sen? Vůbec ne, je to neúprosná obžaloba fanatismu, v níž Vladimir Bartol odhaluje podvodné sliby někdejších a dnešních diktátorů.

Jeho román z 30. let minulého století budí dojem, jako by byl napsán před několika měsíci.

Štítky: Írán, 11. století, Beletrie , Historie, Persie

MOJE KNIHOVNY