Buzíčci

Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce

jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když

někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře.

Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že

gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak

ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem

k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové

„jsou“. A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný

ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval

autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií

a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se

v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který

nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista,

starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších

postav zde defi luje ve vzájemně provázaných příbězích.

Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly

vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně

i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.

Štítky: České povídky

MOJE KNIHOVNY