Je křesťanská svatost vyhrazena pouze pro ctnostné a dokonalé? Nemohou o ni usilovat také chudí, hříšní a zranění – i skrze své slabosti a pády? V podobenství o svatebních hostech se pán rozhodne zaplnit hodovní síň těmi, kdo žijí „podél plotů“, lidmi na okraji společnosti, ubožáky, alkoholiky a narkomany, zkrátka všemi, kteří svou ubohost vyznávají a v pokoře a pravdě se otevírají Božímu milosrdenství. Cesta evangelia je vlastně cestou duchovního dětství. Ježíš sám postavil učedníkům před oči dítě a prohlásil, že vejít do Království znamená být v něčem podstatném jako děti, vsadit na malou cestu důvěry, pokory a odevzdanosti. Skutečný světec vyznává, že je hříšník, jemuž je neustále zapotřebí obrácení. A každý hříšník si zase musí přiznat, že se může stát světcem.
Štítky:
Duchovní život,
Osobní růst,
Biblické citáty,
Úvahy,
Výňatky,
Krátké formy (vtipy, citáty, ...),
Duchovní cesta,
Citáty,
Křesťanský život,
Bůh a člověk,
Sebepřijímání,
Křesťanská literatura,
Spiritualita,
Duchovní literatura,
Bůh a člověk - křesťanské pojetí,
Hřích,
Utrpení,
Pokora,
Utrpení - křesťanské pojetí,
Svatost,
Duchovní cesta - křesťanské pojetí,
Sebepřijímání - křesťanské pojetí,
Sociálně ohrožené skupiny,
Sebepřijetí