Co už máma nenapsala

Vladimír Kolár (nar. 22. Června 1947) těží ve své próze Co už máma nenapsala jednak z vlastních vzpomínek zprostředkovaných dětskýma i dospělýma očima, ale též z deníkových záznamů svých rodičů, jejich korespondence a dalších dokumentů, aby přiblížil dobu padesátých, šedesátých a i sedmdesátých let. Provází nás těžkým obdobím politických procesů, které nenapravitelně poznamenalo osud jeho rodiny, ale i léty dospívání a studií, vrcholícími událostmi roku 1968. V autentické, nezkreslené podobě tu autor portrétuje svého otce - vojáka čs. západní armády, novináře, politického pracovníka, oběť nezákonných represí. Stejně plasticky přibližuje osobnost své matky, spisovatelky Jaromíry Kolárové, jejíž cesta za literárním úspěchem a k srdcím čtenářů byla zatarasena četnými překážkami, lidskou záští a podlostí i závažnými problémy zdravotními. Autor vzpomínek se však neomezuje jen na rodiče a sourozence, na strastiplné rodinné trampoty, zároveň kreslí i portréty osobností, které mu pomáhaly hledat jeho místo v životě, názorovou orientaci, a mezi nimiž najdeme i některá jména protagonistů pražského jara. Návraty jsou provázeny nostalgií a smutkem, ale spisovatel se nevyhýbá ani veselým či komickým situacím, ironii, kreslí i šťastné a radostné životní okamžiky.

MOJE KNIHOVNY