Dračí oči

Bylo nebylo... Pohádku plnou králů, královen a kouzelníků psal autor původně pouze pro svou dceru Naomi. Tatínkovy děsivé horory ji příliš nezajímaly, nebyl by to však Stephen King, kdyby se do vyprávění nevložil naplno se vším, co umí. Výsledkem je klasicky kingovský napínavý příběh, jehož hrdinové, byť pohádkově typizovaní, cítí skutečnou radost, bolest i strach, a mistrně stupňované napětí nedovolí knihu odložit do poslední stránky. Čtenáři Temné věže rovněž neponechají bez povšimnutí fakt, že se jedná o další knihu dokreslující svět Rolanda z Gileadu.

Ukázka textu:

Roland… Saša… Petr… Tomáš. Takže už zbývá jenom jeden, o kom musíme mluvit, že? Zbývá už jenom tajemný pátý. Přišel čas pohovořit o Flaggovi, strašlivém, že si to ani neumíte představit. Obyvatelé Delainu mu někdy říkali Flagg Kapucatý, jindy prostě temný muž – měl sice bílý umrlčí obličej, ale v jeho nitru vládla temnota. Říkali o něm, že je docela zachovalý, ale ten výraz vyjadřoval spíš tíseň než poklonu. Přišel do Delainu z Garlanu v dobách Rolandova dědečka. Tehdy vypadal jako hubený čtyřicátník s přísným obličejem. Teď v závěru vlády krále Rolanda vypadal jako hubený padesátník s přísným obličejem. Mezitím však neuplynulo deset let, ani dvacet – uplynulo celkem sedmdesát šest let. Miminka, která bez zubů cucala mateřské mléko, když Flagg přišel do Delainu, už vyrostla, oženila se a vdala, měla děti, zestárla a znovu bezzubá zemřela v postelích nebo u krbu. Zdálo se ale, že Flagg za celou tu dobu zestárnul jen o deset let. Jsou to čáry, šeptalo se, a mít u dvora kouzelníka bylo samozřejmě dobré, opravdového kouzelníka a žádného pouťového komedianta, který umí schovat minci v dlani nebo vytáhnout z rukávu ospalou holubici. V hloubi duše však věděli, že na Flaggovi není nic dobrého. Když lidé v Delainu viděli, jak přichází a z kápě mu rudě svítí oči, hned měli co dělat na opačné straně ulice. Opravdu přišel z Garlanu, proslaveného dalekými výhledy a fialovými zasněnými horami? Nevím. Byla to a stále je kouzelná země, kde koberce občas létají a kde svatí muži někdy nechávají za zvuku píšťaly stoupat k nebi provaz z proutěného koše, pak po něm vyšplhají a zmizí kdesi nahoře, a nikdo je už nespatří. Do Garlanu odešla za poznáním spousta lidí z civilizovanějších zemí jako je Delain a Andua. Většina jich naprosto a navždycky zmizela jako ti zvláštní kouzelníci, kteří šplhají po vznášejících se lanech. Avšak ten, kdo se přece jen vrátí, nevrací se vždycky proměněn k lepšímu. Ano, Flagg možná přišel do Delainu z Garlanu, ale pokud to byla pravda, nestalo se to za vlády Rolandova dědečka, ale mnohem, mnohem dřív. Ve skutečnosti přicházel do Delainu často. Pokaždé pod jiným jménem, ale vždycky se stejným nákladem strastí, bídy a smrti. Tentokrát se jmenoval Flagg. Předtím ho znali jako Billa Hinche, královského mistra popravčího. I když od té doby uplynulo dvě stě padesát let, matky jím pořád strašily zlobivé děti. „Jestli nepřestaneš hulákat, určitě přijde Bill Hinch a odnese si tě!“ říkaly. Sloužil jako mistr popravčí pod třemi krutovládci, které Delain za svou dlouhou historii poznal. Bill Hinch se svou těžkou sekerou ukončil život stovkám – někdo říká, že tisícům – vězňů. Ještě dřív, čtyři sta let před Rolandem a jeho syny, přišel jako zpěvák jménem Browson, který se stal blízkým rádcem krále a královny. Browson zmizel jako dým, jakmile vzplála velká a krvavá válka mezi Delainem a Anduou. A ještě dřív…

Štítky: Zpěváci a zpěvačky

MOJE KNIHOVNY