Fatal Virtual

Přežil jsem to. To vám můžu říct klidně předem, i když si nejsem jistý,

jestli ten zbytek života ještě k něčemu bude.

Zdroje energie na Zemi docházely mnohem větší rychlostí, než s jakou

pracovaly vědecké týmy na vymýšlení úplně nových. Přitom to bylo od

začátku tak snadné...

Přenést veškerý civilizovaný svět i s celou jeho ekonomikou do virtuálu.

Počítače generující virtuální svět totiž spotřebují miliardkrát méně

energie než ten reálný. Naprosto geniální.

Přesto v reálu musel zůstat aspoň někdo, kdo by jej udržoval v provozu a

kdo by se o tyhle "udržovače" staral. Jsem jedním z nich. Žiju v devátém

patře opuštěné administrativní budovy a mám ho celé pro sebe. Všechny

budovy v centru jsou opuštěné, protože devětadevadesát procent lidí sedí

doma v obytných čtvtích na periferiích, téměř non-stop připojených na

virtuál.

A všechno vážně krásně fungovalo, než mi začalo připadat, že ten jejich

pitomý virtuál se začíná nějak divně prolínat s reálem. Prosakovat. Někde

nejspíš byla chyba. Ale co s tím můžete dělat... Já jsem si pořídil glock.

Jenomže - jak se ukázalo - to chtělo spíš něco mnohem razantnějšího. Třeba

vagón plastické trhaviny.

Štítky: České romány

MOJE KNIHOVNY