K teorii plastičnosti

V roce 1982 vydal Petr Rezek v Jazzové sekci knihu Tělo, věc a skutečnost v současném umění, v níž předložil přednášky a studie z let 1976-1981. Zachycují, jak píše v předmluvě, jeho osobní vztah k umění - v autorově případě vztah filosofický. Nejde však jen o přístup k uměleckému dílu. Rezek chce - jak vystihuje mottem svazku - prostřednictvím myšlení naučit vidět něco, co jsme schopni nahlédnout všichni. Stejnými slovy by bylo možné uvést i tento svazek K teorii plastičnosti, v němž se autorova pozornost zaměřuje na sochu. Výchozí materiál analýz zde představují díla amerických minimalistických sochařů - demonstruje na nich, co je plastičnost a v čem se odlišuje od plastičnosti soch evropského klasického sochařství. Dále se zabývá situacemi Georga Segala a otázkou takzvaného překračování estetické hranice. Sleduje postupy, které používají Zdeněk Palcr, Miloslav Chlupáč, Karel Nepraš či Stanislav Podhrázský, a ukazuje je jako různé přístupy k plastičnosti.

Štítky: Interpretace uměleckého díla, 20-21. století, Texty, Filozofové, Personální bibliografie, Bibliografie, Vnímání uměleckého díla, Moderní sochařství, Filozofové - česko

MOJE KNIHOVNY