Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Těškovicích

Kostel byl vystavěn v roce 1863 jako kaple, podřízená farnímu kostelu sv. Martina v Pusté Polomi. Stavitelem byl kyjovický hrabě Theodor Falkenhayn, k jehož panství tehdy příslušela s Těškovicemi i Pustá Polom. Hrabě Falkenhayn zajistil ve Vídni potřebné plány a poskytl pro stavbu svůj pozemek a materiál, a občané Těškovic přispěli svou prací. Hotová stavba kaple byla vysvěcena tři roky později, dne 20. října 1866. Její zasvěcení je odvozeno od původní malby nad oltářem, která zobrazovala Nanebevzetí Panny Marie. Tehdy byla tato nová kamenná kaple prostou jednolodní stavbou v novogotickém slohu (délka 17,5 m, šířka 9,5 m a výška 13m). Na střeše byla opatřená dřevěnou zvonicí, ve které byl zavěšen malý zvon o váze 20 kg, ulitý roku 1814 zvonařskou dílnou v Opavě. Ten byl původně byl umístěn v malé dřevěné kapličce, která stála na pozemku u čp. 23 v historickém centru obce. Její stáří bohužel nelze kvůli absenci pramenů určit. Nejistá je také doba jejího zániku. Jednou z pravděpodobných hypotéz je její zničení při velkém požáru obce 24.6.1858, který zničil polovinu Těškovic a své ohnisko měl v těsné blízkosti této dřevěné kapličky, ve stodole domu čp. 20. Roku 1888 byl u vchodu vystavěn mramorový kříž, pravděpodobně v souvislosti s extrémním krupobitím, které tehdy v srpnu postihlo celé naše území. Na začátku 20. století došlo ke stavebním úpravám kaple v souvislosti s plánem na zřízení samostatné fary. Kostel v Pusté Polomi byl totiž vzdálen 6 km chůze velmi kopcovitým terénem. Pustopolomský farář, který musel plnit své církevní povinnosti v tak vzdáleném místě, tento plán z pochopitelných důvodů podporoval. Dle obecní kroniky totiž musel často v zimě při cestě do Těškovic opustit své saně a brodit se hlubokým sněhem. Občané tehdy založili za účelem podpory této myšlenky spolek „Jednota pro zřízení samostatné duchovní správy v Těžkovicích“. Ze získaných prostředků byla na pozemku severně od kaple roku 1902 vystavěna budova fary. Pozemek i stavební materiál darovala kyjovická hraběnka Berta Stolbergová, vdova po Theodoru Falkenhaynovi. Přesto si obec musela vzít poměrně vysokou půjčku 30 000 korun na výdaje spojené se stavbou a hlavně s financováním činnosti kněze, které vyžadovala olomoucká kapitula. Aby byly splněny požadavky, kladené na farní kostel, byla roku 1903 přistavěna na jižní straně kaple sakristie a o čtyři roky později pak i malá předsíň před hlavním vchodem. 28.11.1909 pak byla těškovická kaple povýšena listinou arcibiskupské konzistoře v Olomouci na farní kostel. Od roku 1910 pak na místní faře trvale sídlil kněz. Po úspěšném završení těchto snah o vlastní faru však bylo záhy zjištěno, že kostel z kapacitních důvodů nevyhovuje. V Těškovicích na začátku 20. století totiž narostl počet obyvatel téměř na 900 a kostel mohl pojmout pouze třetinu z nich. Tehdy se naplno projevila neprozřetelnost členů obecního výboru, kteří o padesát let dříve osobně intervenovali u hraběte Falkenhayna, aby tehdy projektovanou stavbu výrazně zkrátil. Tuto nepříjemnost se obec roku 1913 pokoušela řešit oprášením tehdy deset let starého projektu, který počítal s přístavbou dvou malých kaplí na severní straně kostela. Arcibiskupská konzistoř v Olomouci však tento plán neschválila, protože kapacitní problém nemohl vyřešit, a místo toho doporučila uvažovat o rozšíření kostela „do šířky“ severním směrem. Za tímto účelem byla vyslána roku 1913 stavební komise, která po důkladném průzkumu zjistila, že tato myšlenka je technicky neproveditelná. Proto navrhla demolici stávající stavby a vybudování zcela nového trojlodního kostela, obráceného průčelím k jihu. Nový kostel měl být tak velký, že v případě realizace by jeho presbytář končil v těsné blízkosti fary. Pojmul by až 1200 lidí a zároveň by sloužil i pro obyvatele sousední obce Výškovice. V září 1913 slezská zemská vláda na tento projekt dokonce schválila peněžní dotaci. Tyto velkolepé plány však zhatilo vypuknutí I. světové války o půl roku později. Snahy o rozšíření kostela však přetrvaly celé období První republiky. Z roku 1938 tak pochází další návrh, který navrhoval přístavbu zděné věže (poněkud užší než dnes) a prodloužení presbytáře směrem ke škole o 3,5 m. Z pochopitelných důvodů nebyl ani tento projekt realizován kvůli propuknutí další světové války. Po roce 1945 a následně komunistickém převratu o tři roky později způsobil proticírkevní kurs to, že o rozšíření kostela nebylo možné ani uvažovat. Až po třiceti letech se podařilo vyprojektovat a především prosadit přístavbu nové, zděné věže. Okresní národní výbor v Opavě tuto akci povolil s podmínkou, že veškeré práce provede těškovický farní úřad svými prostředky. Stavební práce na věži byly zahájeny v srpnu 1974 a realizovány v průběhu pouhých pěti měsíců (ONV odhadoval potřebnou dobu pro stavbu na dva roky). Jeden z posledních významných zásahů do vnějšího vzhledu kostela byla oprava střechy roku 2008. V roce 2010 pak byla rekonstruována celá fasáda, která byla natřena bílou barvou a vzhled kostela byl konečně barevně sjednocen, přičemž věž byla doplněna novým hodinovým strojem. Text byl převzat z obálky modelu.

MOJE KNIHOVNY