Tisíc kousků tebe

Tahle knížka je hodně známá hlavně v zahraničí, kde při svém vydání sklízela velký úspěch a dobrá hodnocení. A když knížka měla vyjít i u nás, byla to jasná volba a přece jenom, ta obálka mě uchvátila na první pohled.
Ale jenom mě na knížce odrazovala jedna věc a to to, že se v knížce bude hodně prolínat fyzika a přece jenom já a fyzika, to je samostatná kapitola. Ale nebylo to takové, jaké jsem si to s tou fyzikou představovala. Což jsem ráda.
Jelikož je to kniha pro mládež, tak jsou tam ty vysvětlení stručné a jasné, ale přiznám se, že i tak jsem se v tom někdy ztrácela a nepochopila jsem, jak ta daná věc či děj funguje.

Na knihu jsem se velmi těšila, a když mi došel domů balíček, okamžitě jsem se do ní pustila. Na začátek musím říct, že kniha má opravdu nádherný přebal (škoda, že není na knize natištěný), na který se musím chodit do knihovny pořád dívat, jak se mi líbí. Ale kniha není jen o obalu…
Začátek knihy mě nějak nevykolejil. Celkem rychle mě do děje dostal, ale když se zpětně na něj podívám, přijde mi, že vůbec nedává smysl.
Myslím si, že kniha měla úplně neskutečně úžasnou myšlenku, ale bohužel nevyužila potenciál knihy. Nebo přesněji, děj by mi i stačil, ale autorčin styl psaní mi nějak nesedl. Celkově mě nějak neupoutal, nějak extra čtivý nebyl, a kdybych se nutně nepotřebovala dozvědět, jak kniha dál pokračuje, neměla bych problém knihu odložit.
Děj mi přišel trochu plytký, protože se zde celou knihu řešila jen jedna věc, a i když na konci knihy nastal zvrat, nějak mě to nepřekvapilo, protože jsem to celou knihu předvídala. Myslím si, že kdyby autorka se mermomocí nesnažila, aby hlavní zápletka byla tak neskutečně zamotaná a složitá a dodala by více odboček děje, co by se ujasnily třeba až v dalším díle, nebylo by to vůbec na škodu. Kdybych měla možnost se autorky zeptat na nějakou věc, co by mě zajímala, asi bych vznesla otázku tipu ‚Jak dlouho Vám trvalo knihu napsat‘ než abych se zeptala a něco konkrétně z knížky. Když to řeknu škaredě, vlastně mě nic nezajímá, protože hlavní zápletka byla vyřešena a nic dalšího, o co se zajímat v příběhu nevylo.
Hlavní postava Marguerite mi nebyla nějak nesympatická, ale její příběh jsem začala naplno prožívat až tak od 120 strany (respektive, po tom co se dostala do Ruské dimenze). Pak jsem s ní už naplno soucítila a někdy jsem se přistihla i při tom, že přemýšlím, co bych já dělala, kdybych se dostala někam do neznáma a měla se sama o sebe postarat, když mi nikdo blízký není k ruce (nebo spíš není mi nikdo blízký po ruce z MÉ dimenze).