Velká kronika kralupská

Události v běhu času mnoha staletí, během kterých se lidé rodí a umírají, jsou často zachyceny v zápisech kronikářů. První, kdo se zmínil o malé neznámé vsi Kralupy, nebyl kronikář, ale sám král Václav I., syn Přemysla Otakara I. A tak víme, že již ve třináctém století se u soutoku potoka s řekou Vltavou rozkládala ves Kralupy.
Od té doby se v tomto prostoru mezi vrchem Hostibejkem a Hrombabou vystřídalo mnoho generací. Ti, kteří zde ukončili svou životní pouť, neboť neúprosný osud velí všem zemřít, byli pohřbeni na malém hřbitůvku kolem kostela sv. Jakuba v Minicích. Teprve od roku 1829 pak na stráni nového minického hřbitova nad Minicemi a od roku 1897 na hřbitově kralupském.
Od roku 1253, kdy se o Kralupech v královské listině píše, zde lidé prožívali své strasti, válečná utrpení, doby úrody i neúrody, povodně, požáry a snad i dobu, kdy život klidně plynul. Není možné všechny tyto události, byť i v tak malém geografickém prostoru, zachytit v jediné knize. A tak tato kronika Kralup obsahuje jen události nejdůležitější.

MOJE KNIHOVNY