Výkřik do tmy

Neviděl jsem nikdy podobně upravené knihy, kde se snoubí krásné fotografie, metaforicky navazující na básně plné emocí. Velmi působivé. Těšil jsem se na třetí sbírku. I přes silný dojem, který ve mne zanechala se rád vracím k oblíbeným básním předešlých sbírek.
Zdeněk

Mám rád poezii. Pokud mne nějaká sbírka silně osloví, což naposledy byl Výkřik do tmy, těší mne na takové básně improvizovat na housle. Dle reakcí návštěvníků křtu v přeplněné Galerii Jakubská, se jim toto skloubení líbilo. Proto mohu doporučit i ostatním čtenářům.
Alexandr

Vsechno jen cerne...negativny..a smutne...opravdu na nic

První dvě hodnocení jsou zasvěcená, nelze, než se vším souhlasit. Napadlo mne, že špína, vypuštěná Kritikarem bude možná z části způsobena tím, že zřejmě neumí dle svého projevu dobře česky. Asi cizinec. V každém případě by neměl mít potřebu hodnotit něco, co je zcela mimo jeho chápání.
Ještě, že na hrubce

Je těžké doporučit ze tří sbírek Ireny Topinkové tu nejlepší. Při návštěvě literárně hudebního pořadu Večer přiměřených depresí , kde byly čteny ukázky ze všech tří sbírek i nové texty jsem pochopil, že kvalita první sbírky nebyla náhoda, rád po večerech listuji ve všech a hledám své nejoblíbenější básně, u některých stále slyším houslový doprovod A.Shonerta, který na rozdíl od pana Kritikara správně procítil a vtělil do houslí všechny emoce v básních obsažené. U Výkřiku do tmy mne ještě upoutalo zajímavé pojetí současné Prahy. Doporučuji všem empatickým čtenářům. Z pana Kritikara čiší buď naprosté nepochopení, nebo nějaká zášť, či závist. Je divné, že při své nechuti k tvorbě této autorky zná všechny její sbírky. Asi nějaký neúspěšný autor.